Pažský sýr Gligora – jeden z 10 nejlepších sýrů na světě
„Miláčku, budeš muset do sýrárny místo mě,“ hlásí mi první den naší dovolené manžel, „je mi zle, asi jsem se nachladil z klimatizace v autě.“ Po noční jízdě jsem se těšila, jak ráno skočím do moře, ale co se dá dělat. Budu muset na exkurzi místo Petra. On je milovník sýrů, vín, sušených rajčat, oliv apod. Zkrátka pravý gurmán. Možná, abych byla přesnější, poslední dobou už spíše gurmet – velice dobře vaří. Škoda, že v mém případě se dá těžko hovořit o labužnictví… jsem takový trochu barbar – sním téměř cokoli a většinou mi to i chutná.
Sýrárna Gligora, ostrov Pag
Na doporučení průvodce si beru do kabelky (krom bločku na poznámky, protože Petr by to nepřežil, kdybych mu vše nepovyprávěla) i svetřík (v provozu je cca 15 stupňů).
Sýrárna Gligora stojí v centru Kolanu, malé obci nedaleko Mandre a Šimuni. Přestože se jedná o novou provozovnu, nijak nenarušuje ráz typické chorvatské vesnice.
Než vstoupíme do útrob budovy, abychom odhalili tajemství výroby jednoho z deseti nejlepších sýrů na světě, dozvídáme se zajímavá fakta.
Na ostrově Pag žije zhruba 35 tis. ovcí (zatímco obyvatel je zde pouhých 8 tis.). Jedná se o plemeno, které je schopné se na převážně kamenité půdě uživit. Ovečky se tak ládují nejen trávou, ale například i bylinkami. To vše dodá jejich mléku nezaměnitelnou chuť.
Dojí se 2x denně – ručně. Mléko se vykupuje i od místních farmářů a ihned testuje v laboratoři, aby se odhalily případné nedostatky. Na kvalitu se hledí především. Sýrárna má 50 zaměstnanců, z nichž každý zná jednotlivé procesy výroby sýra do nejmenších detailů. Na pozicích se tak v průběhu roku mohou střídat. Žádná nuda, žádné noční směny a okolo samé dobroty.
Prohlídka moderní výroby sýrů
Příprava na exkurzi do sýrárny
Přesouváme se ke vchodu budovy, kde je třeba se obléci do návleků a plášťů, abychom do sýrárny nezanesli nečistoty (např. z produkce 35 tis. ovcí ;-)). Hotové maškarní. Kupodivu z toho nemají největší radost děti, ale dospělí. Vzájemně se fotíme. Ještě návleky na boty a můžeme dovnitř. Moderní plně automatická linka odpočívá – trefili jsme se do pauzy. Máme tak možnost podívat se i do místnosti s káděmi na syrovátku.
Výrobní linka sýrů Gligora
To nejzajímavější a nejdůležitější je ale ukryto pod zemí. Výtahem sjíždíme 6 metrů pod úroveň terénu, kde již hotové sýry zrají. Vůně, která se line už od dveří výtahu je neodolatelná. Začínám mít neskutečnou chuť zobnout do některého ze sýrů. Ještěže tady není Petr, to by nevydržel. Dozvídáme se, že o sýry se při zrání (min. 4 měsíce) pečlivě pečuje. Plíseň, která se na nich tvoří, se seškrábne, bochníčky se otáčejí a pomazávají olivovým olejem. Vše se dělá ručně. Ty nejlepší kousky zrají mezi slupkami oliv. Sliny se mi sbíhají – ať už jsme na ochutnávce!
Čtěte také: Jak se vyrábí Pažský sýr
Výroba sýrů Gligora
Ochutnávka sýrů ve vyhlídkové restauraci
Průvodce jakoby mě vyslyšel a velí k odchodu směr vzhůru. Stoupáme až na střechu budovy, kde je velká ochutnávková a vyhlídková restaurace. Kocháme se scenérií ostrova, vidět je až na moře. Před námi jsou již nachystané talíře s různými druhy sýrů.
Ochutnávka sýrů v sýrárně Gligora
Evidentně jsem se netěšila na sýry jen já, protože někteří se do ochutnávání pustili hlava nehlava. Průvodce se je snaží zastavit s tím, že by jim rád řekl, co za druh sýra vlastně ochutnávají. Petr by na mě byl pyšný, jak bedlivě jsem naslouchala, dle instrukcí ochutnávala a snažila se rozpoznat rozdíly mezi sýry. Tak teď jen vybrat ten správný pro mlsný jazýček mého muže a doufat, že ve zkoušce obstojím.
Podniková prodejna sýrů a vinotéka
Prodejna sýrů Gligora v Kolanu
Exkurze je zakončena v podnikové prodejně pár kroků od výrobny. Stylový obchůdek je nadupaný až po strop nejen sýry, ale i olivami, lanýži, pršutem, proslulou Pažskou solí, olivovými oleji, travaricou (chorvatská pálenka) zkrátka vším, čím je Pag a Chorvatsko jedinečné a co doma hned tak neseženete. Vybírám své favority z ochutnávky (Pažský sýr a dvouletý sýr z kravského a kozího mléka). Ani na vteřinu nepochybuji – bude to správná volba.
V patře je ještě malá vinotéka, kde v komorní skupince chutnáme místní lahodné moky. Láhev červeného vína Gospoja je třešničkou na dortu a váhám zda vzít jen jednu nebo rovnou dvě sedmičky. Famózní!
Hrdě vezu své „úlovky“ na apartmán a sklízím velkou pochvalu. Petr nevěřícně kroutí hlavou a ptá se, kdo mi radil. „To já sama, miláčku, dávala jsem pozor a vybírala s láskou a dle poznámek“.
A tak jsme si večer pochutnali oba dva (já už podruhé).
PS: Že by se ze mě tedy konečně začal stávat ten gurmán?
